Kůň vám možná nepřečte noviny, ale rozumí celé vaší duši.
STATUS: V provozu (komix se připravuje).

Whisperring horses 5. díl - Prohlídka stáje

21. března 2010 v 20:00 | Antík |  Whisperring horses
,,Nechceš kolu?" zeptal se Jessicy po chvíli pan Nielson. ,,Promiňte, kolu nepiju." ,,Ha! důležitá informace........ Chceš juice? Mám tu pomerančový, banánový, jahodový... hm kaktus s kokosem a ananasem..... Chceš?" Jessica si pomyslela že je nesmírně štědrý a pravdivě, nadšeně odpověděla: ,,Jéé! KKA! Ten jsem měla jednou v životě a od té doby je můj nejoblíbenější!" Pan Nielson jí podal půllitrovou modrou skleničku a naplnil ji až po okraj juicem a na svůj blok už si po několikáté cosi poznamenal. Jessice to připadalo jako "Nepije kolu a má ráda juicy z exotického ovoce". Jessie trochu zamrkala, ale pan Nielson psal poměrně čitelně. ,,Jů, vy si o mně píšete poznámky?" zeptala se zvědavě. ,,Hm ano. Je to docela běžný postup když jsi tu poprvé," odpověděl neutrálně a napsal cosi dalšího, co už Jessica bohužel nepřečetla. ,,Vlastně jsem s tím docela počítala, ale spíš jsem čekala, že si budete psát jak jezdím nebo tak." Pan Nielson se pousmál: ,,Zdánlivé drobnosti mohou o člověku vypovídat hodně. A teď mě prosím omluv, musím jít něco vyřídit, ale za chvilku jsem zpátky." zvedl se ze židle a pak odešel, notýsek si vzal s sebou... Jessica se rozhlédla po kanceláři. Bylo tam několik velkých korkových nástěnek, kde viselo značné množství všelijakých papírků a útržků. Sem tam tu byli také rozvěšené obrázky koníků, na stole byl kalendář s plnokrevníky. Také tu bylo několik skříněk a poliček. Byla tu i jedna nástěnka s univerzálním povrchem, dalo se na ní psát, ale byla podložená magnetem a tudíž byla také obložená spoustou papírků. Jessie to tu nazvala papírovým královstvím, což byl nejspíš nejvýstižnější název, jaký se pro tuhle netradiční kancelář vůbec dal použít.
Po deseti minutách Jessičina úporného přemýšlení pan Nielson přišel a Jessie do sebe rychle hodila zbytek juiceu. ,,Tak fajn. Myslím že už ses toho dozvěděla dost, měla by ses jít kouknout naživo. Teda jestli chceš, samozřejmě," dodal, ale to nebylo vůbec potřeba, protože Jessica se rychlostí blesku vysoukala ze židle a už stála u dvěří. Měla totiž své malé tajné přání si jít ještě dneska zajezdit. Tady.
Když došli na dvůr, pan Nielson zpomalil, jakoby se rozhodoval kam jít. Na dvoře samotném totiž nic moc nebylo, ale vedlo z něj množství dveří a uliček. Jessica měla vždycky dobrou paměť na místa a zvířata, a tak si hravě zapamatovala, kudy nejlépe dojít dovnitř. Vlastně si v hlavě vytvořila jakousi mapu, ve které zpočátku nic moc nebylo, ale jakmile kolem něčeho prošli hned si to do mapy "zaznamenala" a utvářela si tak dobrý obrázek o celé stáji. I když ulička kterou šli několikrát zatáčela, Jessie přesně věděla kde jsou, kterým směrem je dvůr i hlavní budova a polohu všeho ostatního, co z této stáje dnes viděla. Prostě úžasný orientační smysl, kterému se mnoho lidí hodně divilo a poklídalo jej za nemožné, ale nakonec byli stejně Jessice velmi vděční, protože jít s ní znamenalo nikdy se neztratit. Některé Jessičiny zvláštnosti a četné talenty by mnoho lidí označilo jako nadpřirozené a neexistující schopnosti, ale pravda byla taková, že Jess nebyla žádný mimozemšťan ani lhář, byla pouze velmi vnímavá a citlivá. To se týkalo především její snad nejdůležitější schopnosti. Ačkoliv bylo její umění skutečně obdivuhodné, z lidského světa o něm věděla pouze její mamka, která byla dle Jessičina názoru také jediná, co tomu dokázala uvěřit. Jessie totiž uměla mluvit se zvířaty. Ne že by snad mňoukala nebo štěkala, jak tomu bývá v některých fantasy knížkách, prostě se jen dokázala vcítit do zvířecí duše, která byla pro všechny ostatní plná tajemství. Ona ke zvířatům mluvila, "němé" tváře jí odpovídaly. Mnohdy byla zvířata v její blízkosti tímto přímo nadšená, protože jim vždy ochotně poradila s problémem, který by sami těžko vyřešili. Dnes jí bylo nejspíš souzeno tuto schopnost protrénovat, protože pan Nielson mířil přímo ke stájím.

Pozn. autora: Dlouho před tím, než jsem vůbec dopsala tenhle díl jsem hodně přemýšlela o dalším dílu s názvem Nahoru a dolů, který vyžaduje detailní plánek stáje, na kterém jsem pracovala prakticky 3 dny - i o hodinách ve škole, ale když mi to málem zabavila matikářka, tak jsem to radši nechala na doma....... No prostě sry že se to trochu protáhlo, ale další díl (který měl být původně v tomhle díle :) už mám v rozepsaných, takže se těšte, brzo bude :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama