Kůň vám možná nepřečte noviny, ale rozumí celé vaší duši.
STATUS: V provozu (komix se připravuje).

Whisperring horses 10. díl - Firefox

26. března 2010 v 20:00 | Antík |  Whisperring horses
Dle rady pana Nielsona Jessica sobotu prakticky proflákala. Prostě si jen tak dáchla a trochu přemýšlela. Pořád nějak nemohla přenýst přes srdce Sisi a Alta. Jak jí pan Nielson těsně před odchodem stihl říct, brzy bude mít svého nového koně. Připadala si kvůli tomu vůči Altovi poněkud provinile, ale později jí napadlo, že Altík se má určitě dobře. Byl docela oblíbený. Kromě toho také Jessice bylo líto, že už se neuvidí s několika kamarády z koní. Někteří byli vážně fajn, zauvažovala se. Brzy ale tyhle myšlenky odpluly, protože myslela na následující týden. Trochu, teda vlastně hodně se ho bála. Kromě parkurů a nejzákladnější drezury neuměla vůbec nic. Nielson tvrdil že nic nemusím umět, je to prý jen o talentu, který najdeme a patřičně vylepšíme... Už když se viděli poprvé, tak jí řekl, že u jejich zkušených jezdců je to kombinace přirozeného talentu s výborným tréninkem. Uvažovala tak nad tím ještě do večera, než únavou nakonec usnula...

Byly asi tři hodiny když Jessie dorazila ke stáji. Dopoledne si sbalila tašku, pak už jen dozařídila pár záležitostí ohledně jejího týdeního pobytu ve stáji a vyrazila. Nyní si dala tašku do svého pokoje a jelikož bylo ještě brzo, rovnou si vybalila. Překvapeně shledala, že jí nejspíš nic nechybí. Když bylo chvilku po čtvrt, vydala se na krátkou cestu ke kanceláři pana Nielsona. Zaklepala. Nic. Podruhé. Zas nic. Zkusila vzít za kliku - zamčeno. ,,A sakra," řekla si potichu Jessie. Co teď? Znám tu tři živočichy. Pana Nielsona, One Clicka a toho foxteriéra. Z nich je jen jeden člověk - ten kterého hledám. Fakt super. One Click to vědět nemůže. A kde mám do háje hledat to zatracený psisko?!? pomyslela si vztekle a taky trochu bezradně. Za dnešek tu zatím nikoho nepotkala. Nejspíš všichni trénovali. Mohla se pokusit jít někoho najít, ale ze srdce nenáviděla seznamování, eště se bude kde koho ptát na Nielsona. Pravda byla taková, že mluvení se zvířaty pro ní vždycky bylo mnohem snazší než s lidmi. Rozhodla se se poohlédnout po tom foxíkovi. Spojením jejích dvou nadání mnohdy zvířata dokázala dobře najít. Chvilka soustředění....... Dle jejích odhadů se potuloval u drezurní haly............ A mířil sem. Jess vyběhla na dvůr a šla mu naproti. Na začátku hlavní stáje ji přivítal nadšený štěkot.
Tiše! Vyplašíš koně! No.. Pojď sem, pojď, tak je hodný pejsek. Mohl bys mi prosím něco říct? Kde je pan Nielson? Vedoucí téhle stáje?
Odjel.
Kam?
To nevím. Říkal že se brzo vrátí. Odjel tak před hodinou.
Jseš si jistý? Měl na mě čekat!
Určitě to byl on a určitě odjel.
Hm... Dobře. Počkám na něj. Jak ty se vlastně jmenuješ?
Doopravdy nejspíš Fox, Foxík. Spousta lidí mi ale říká Firefox a hrozně se přitom smějou. Jednou mě dokonce nastříkali na červeno a teď už mi říká Firefox snad každý. Škoda jen že to nechápu.
*Jess dostala záchvat smíchu*
A po té se mu to pokusila vysvětlit. Jenže vysvětlujte psovi smysl internetového prohlížeče... Čekali asi čtvrt hodiny, během které se Jessice podařilo za Foxovi navigace šlohnout několik psích pamlsků...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama